Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 24.01.2016 17:26:36 

Husarská akademie

Očima kadetů aneb ze života Akademie
Očima kadetů aneb ze života Akademie:
 
2009 
26.10. - Vídeň 
Na místo odjezdu před CK Čedok jsme měli být v 4:30. Za 3/4 hodiny přijel autobus a všichni jsme nasedli. Bylo nás 43. Dost jsme zabrali místo, ale přesto měl každý to svoje. Byl to velmi pohodlný autobus s nastavitelným opěradlem. Bylo tam teplo a tak to byla pohodlná jízda. První zastávka byla na Rohlence, kde jsme si zašli na záchod a nějakou dobrotu do McDonaldu. Děti si přišly na své. A mezi nimi i já.
Za několik hodin jsme dojeli na malou zastávku. Byla už ve Vídni a byla proto, že se hodně lidí chtělo podívat na "veselé domy"od architekta Hundertwassera. Byly to zajímavé domy. Jeli jsme zase dál a já si na chvíli sedla trochu víc dopředu a měla jsem krásný výhled. Měla jsem o všem kolem přehled.
Po chvíli jsme dojeli k muzeu Arsenal. Bylo to vojenské muzeum. Pro někoho bylo velmi zajímavé. Pro mě sice taky, ale až potom. Protože nejdříve mi bylo strašné horko a bolely mě nohy. Pak se to zhoršovalo. V neděli večer mi totiž bylo špatně a měla jsem teplotu. Ale do Vídně jsem jela poprvé a měli jsme jet do Prateru, tak jsem si to nechtěla nechat ujít. Tak jsem jela, ale byla to chyba. V tom Arsenalu mi bylo hrozně a kdybych si změřila teplotu, tak bych měla horečku. Takže to muzeum pro mě nebyl moc velký zážitek. 
Po Paralenu mi bylo líp, tak jsme šli do centra města. Cestou jsme si viděli zámek Belveder a jiné památky. Byla to veselá cesta, protože mi už bylo dobře a běhala jsem (přiměřeně, taťka mě držel) a byla jsem šťastná, že je mi líp.
Došli jsme k jedné velké kašně, kde jsem si s klukama dělala z listů loďky a pouštěli jsme je po vodě. Byla to sranda. Pak jsme zase šli a ještě jsme si stihli udělat fotku. 
Pak, když jsme došli do centra, tak jsme se rozdělili. Někteří šli do dalšího McDonaldu a ostatní šli do kavárny. Já jsem šla s ostatními do kavárny. Prve jsme bloudili, ale pak jsme kavárnu našli. Ale byl v nich kouř z cigaret a taky tam bylo plno lidí. Hned vedle byla další kavárna. Tam jsme to taky zkusili a bylo to tam MNOHEM lepší. Tam, jak jsme přišli, tak se nás číšník na něco německy zeptal. Já už nevím, ale paní Zezulčíková mu rozuměla a něco mu taky řekla. Já jsem byla překvapená, protože umí vážně dobře německy No tak jsme si sedli a já jsem měla horkou čokoládu. Taky s náma byli Malinovi, a děti Malinovy měli taky h. č.
Potom jsem už byla netrpělivá a chtěla jsem jít, ale dozvěděla jsem se, že do Prateru jedeme už za půl hodiny!!!! Jupííííí!!!!!! Když jsme byli už v autobuse, tak mi Fanda řekl, ať nechodím do McDonaldu. že prý tam stáli asi půl hodiny frontu. No tak dobře  . Ale hlavně, že už jsme jeli. Když jsme dojeli, tak jsme se ihned rozdělili  . 
Nejdříve jsem šla na horskou dráhu, prve šel taťka s Fandou a pak jsem šla s taťkou já. Vytáhlo nás to nahoru a pak byl sešup dolů!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Hlavně že jsem se koukala: pád byl úplně jakoby volný!!!! A já jsem ječela  No dobrý, pak jsme šli projít se a prohlédnout si ostatní atrakce. Malinovy děti šli na něco, na co bych URČITĚ nikdy nešla . Další atrakce, na kterou jsem šla, byl vodní tobogán. Jelo se tam ve žlutém člunu, bylo to úžasné!!!!!!! Potom jsme šli na twister. Aspoň tomu tak říkám. Jinak se to jmenovalo něco jako "break dance". Bolely mě pak záda, strašně to tlačilo. A pak šla Venda na velký řetízkáč. Nakonec jsme šli do labyrintu, bylo to taky supr!!!!! A pak jak už jsme šli, tak jsme uviděli ještě jeden labyrint, tak jsme šli i tam. Ale mě bylo strašně. Nemohla jsem dýchat, tak jsem si foukla inhalátoru a bylo to dobrý. Z toho druhého labyrintu vedl tobogán. Já jsem nasedla normálně a dojela jsem zkroucená . Potom mi zase bylo špatně, měla jsem horečku.
Jeli jsme domů a cestou nám pan řidič pouštěl na DVD Ratatouille. Potom byla další zastávka u McDonaldu a tam mi mamka koupila Sprite . A nebojte, už je konec . Papa
 
Tereza Šmídová
21.10. 16:00 - Novojíčínské podzemí
V 15:45 se konala schůzka. Hned potom jsme šli na náměstí, kde jsme také museli čekat. Čekali jsme čtvrt hodiny a pak se o podzemí vyprávělo. 
Měli jsme jít do sklepení pod pizzerií Pinocio, do sklepení pod cukrárnou Sauro a do sklepení pod Starou poštou. Byla tam občas zima, občas zase teplo (a proč ne, když jsme měli na sobě velmi teplé oblečení).
Ale hlavní bylo, že to byla zajímavá prohlídka. Jako poprvé, se šlo pod Starou poštu. Dokonce tam byl i čaroděj. Moc toho nenamluvil. Ale pan doktor Emanuel Grepl říkal, že se nás asi bál . Bylo to hezké sklepení, ale ne jako ve sklepení pod cukrárnou Sauro. Tam bylo překrásné sklepení a vypravování od pana doktora bylo velice zajímavé. Bylo to největší sklepení z těch dvou dalších.
Myslím, že mluvím i za svoje kamarády, když řeknu, že jsme měli velkou chuť na ty dobroty co byly v cukrárně. Zmrzliny, zákusky, sladkosti.... no pro většinu z nás dobrota .
Sklepení pod pizzerii bylo také velké ale obalené pavučinami. Když jsme se fotili tak na fotce bylo vidět kvantum prachu co tam poletoval jakoby se nechumelilo. Což asi ano. Ale chumelilo se prachem a ne sněhem. Na to je ještě čas.
Nakonec nám velitel koupil párky v rohlíku. MŇAM!  Pak už se ale odcházelo domů. Jenže někteří z nás ještě zůstali. Ale taky jsme někdy museli jít domů a spát.
 
Tereza Šmídová
31.05. - Děti provádějí děti aneb Den dětí na zámku 
Tento den byla akce na Kunínském zámku. My děti z HA jsme na zámku prováděli. Museli jsme přijet už v 8:30 abychom si to ještě naposledy zopakovali. Měli jsme na to 30 minut. Myslíme, že nemluvíme jen za sebe, když řekneme, že tréma byla velice rozšířená. Hlavně mezi dětmi.
Akce byla od 9:00 do 17:00, takže trvala sedm hodin.
Na začátku prohlídky si dváci mohli poslechnout píseň, kterou hrála Terka na zámecký klavír. Potom si poslechli Honzu, který vyprávěl o Zámecké obrazárně, Tomáše v Loveckém pokoji, znovu Terku v Dámském pokoji, Františka ve Velké jídelně, potom mohli jít do obývacích pokojů paní Hraběnky Walburgy, které sama proměnila v ráj pohádek.
Děti si tam mohly vyzkoušet kostýmy pohádkových bytostí a prohlédnout si vyřezávané loutky. Taky si poslechli Bohďu v Kulečníkovém pokoji a přešli do další části zámku. Tam je čekal se svou řečí Radek v Kostelní chodbě a Velkém sále. Pak přešli na zámecký most a Kapli. O nich jim vyprávěl průvodce. Ještě šli do Žlutého pokoje a Čajovny, o kterých povídala Venda.
A nakonec si diváci prohlídli Zámeckou půdu a její komíny, o kterých už něco málo vyprávěla Venda v předposledním pokoji. 
Od 14:00 do 16:00 byly v Zámeckém vestibulu soutěže pro děti. Skládaly se obrázky koně a kobry, poznávaly se dopravní značky a pohádkové postavy, kreslila se pastelka a také se děti mohly s živou pastelkou vyfotit. Soutěže pořádali Hanka, Sebastián Flajšer a pastelka byl Luki. 
Sice odpoledne pršelo, ale diváky to neodradilo. Pořád bylo plno lidí a tak jsme nemohli moc dlouho oddechovat. Sice byly skoro mezi všemi prohlídkami pauzy, ale byly většinou velmi krátké a někdy nebyly vůbec žádné, protože lidí bylo opravdu velmi hodně a chodili velmi často po sobě.
Na konci celé prohlídky byli všichni vyčerpaní. Pak se nám ztratil Bohďa. Odešel s poslední prohlídkou a všichni jsme ho hledali tak dlouho, až se nakonec sám vrátil.
Na konci toho úmorného dne nás čekaly zasloužené zámecké palačinky od paní kastelánové. Byly jako vždycky naprosto vynikající. MŇAM!!!! My na ně vždycky máme hroznou chuť a sníme jich dokonce deset. Ten den nám jich paní kastelánová uvařila dva hrnce.
Jenomže najednou všichni snědli minimálně jednu, a maximálně dvě. Jsme my to ale divní.
Potom se všichni odebrali domů a mezitím začalo zase pršet. ACH JO. Ale už to tak nevadilo, protože skoro všichni jeli autem.            
                                                                                                                                                                                      Venda Š. a Terka Š.
19. 03. Muzejní schůzka
Ačkoliv náš počet se smrsknul na pomyslném teploměru na pouhých 5 stupňů nad nulou, byla vyjímečná.
Udělali jsme si rozsáhlou exkurzi po našem krásném novojičínském muzeu. Začali jsme výstavou loveckých trofejí, které mě osobně připadají, jako vegetariánovi a člověku který miluje a má doma tři zvířata, dost morbidní. Zhlédli jsme vycpaného medvěda, který po nás koukal svýma smutnýma a prázdnýma očima a já jen čekala, kdy ho to přestane bavit a skočí po nás.Dále jsme zhlédli vycpanou lesní zvěř našich rodných Beskyd - vlka, který vypadal jako utýraný šedivý pes, rozhodně ne jako majestátný pán lesů, lišku, která rozhodně nevypadala jako ta mlsná liška z obrázků a pohádek, spíš jako chudinka k politování a dále vydru, jezevce, srnku, srnče a různé druhy ptáků ve skleněných vitrínách.To už sice nebylo tak morbidní ale přesto, když si představím že za takových pár stovek let budeme v těch vitrínách my, lidé, a učitelky ve školách nás budou ukazovat jako vyhynulý druh svým svěřencům - marťánkům…..BRRRR.….
Radši mizím na další výstavu - výstavu achátů. Sice nic moc záživného ale rozhodně poučného a některé „šutry“ byly vážně krásné ,člověk by neřekl, takový, na první pohled obyčejný, šutr, ale hned na ten druhý - úžasná hra barev a lesku.
Ale přesuňme se již na výstavu další, toho dne již třetí, „Nechte na hlavě“. Tímto heslem jsme se tedy řídili! Ihned po příchodu jsme se vrhli na věšák s klobouky a zkoušeli a zkoušeli (někteří s výkřiky: „kdo ví kdo to už všechno na sobě měl, třeba si choval blechy“), až každý našel své druhé (kloboukové) JÁ. Po společné i jednotlivecké fotce jsme opravdu nechali na hlavě své klobouky a vydali se na prohlídku výstavy.Výstava, aspoň tedy podle mne, neměla chybu. Obdivovali jsme figuríny v dobových šatech a klobouky všech možných i nemožných velikostí, barev, tvaru či látek.
Poté jsme se přemístili o patro níž na výstavu Nový Jičín, kde jsme obdivovali vykopávky nalezené poblíž zříceniny hradu Starý Jičín, různé halapartny,jednoruční i dvouruční meče, dobové obrazy a bustu Marie Terezie. Dále různá pečetidla používaná v našem městečku, kroužkové zbroje, helmice i jistou paruku.
Závěrem: tato schůzka se velmi vydařila, byla netradiční, což se mi líbilo.DÍK
P.S: kdyby tento zápis o Muzejní schůzce četl někdo, kdo se podílel na výstavě loveckých trofejí, prosím, nezlobte se na mne. Já sem na tyhle věci trošku citlivější typ…no ale představte si, až my budeme v těch vitrínách a budou nás, jako vyhynulý druh, pozorovat malí marťánci…JxL
Julka B.

2008
20.12 - Vánoční schůzka byla poslední v tomto roce a všichni jsme si to náramně užili. Každý si musel donést vzorky domácího cukroví na soutěž ale to později. Zahájila to Tereza skoro přesně v 17:15, když už skoro všichni (kromě nemocného Toma) dorazili. Začalo to trochu zvesela, scénkou, kterou jsme si připravily Míša s Julkou. Na téma Bitva tří císařů. Po scénce nám byly rozdány dárečky - obrázek HA, jezdec s koněm na černém podstavci, a dvd fotek uplynulého roku. Později jsme se usadili a dostaly najíst(skvělý kuřecí řízek a hranolky, na pití kolu). Pak byli vybráni objektivní porotci na soutěž o nej cukroví. Bylo 7 různých druhů a každé bylo velmi dobré ale vyhrál to Radek Hajný. Kolem 19 hodiny jsme děti postupně odcházeli domů.      
                                                                                                                                                                                     Míša M.

13.9. - Slavnosti města Nový Jičín jsou každoroční akcí HA. Na 8:00 jsme všichni přišli na nádvoří Žerotínského zámku, kde se vše odehrávalo, stavěl se stánek polní kuchyně, nosily se potřebné věci atd.
Byla velká zima a proto jsme museli být dobře oblečeni. Na ranní průvod jsme byli trošku ospalí ale jak se zavelilo k nástupu ospalost přešla. Naladily jsme si s Julkou a Pavlou flétny, Lukáš zavelil a šli jsme na náměstí na 1. průvod. Později jsme se vrátili zpět do ležení, kde se stala velká nepříjemnost. Ztratila se Any!
Skoro celá HA se ji vydala v okolí náměstí hledat. Následující den se ale našla. Mezitím co jsme pilně hledali Any, připravil Tomáš(polní kuchař) skvělý a hlavně teplý guláš, který nám všem udělal moc dobře. V 15:00 byl hlavní průvod. Na náměstí bylo plno stánků - jídla a pití, suvenýrů, a dalších věcí. Celý den byl zakončen tradičním ohnostrojem.                                                                                                                                                                                                                                                                             Míša M.

6.-7.9 - Růže pro hraběnku byl teda zážitek! Přijeli jsme na zámek do Kunína, kde nás přivítal pan kastelán. Převlékli jsme se do svých uniforem a šatů a šlo se do prostor zámku. Všechny děti jsme se usadily na zem, někteří na židle, a velitel Lukáš nám říkal, co přesně se bude dít a jak to bude probíhat. Šlo o to, že jak lidé chodili na prohlídky, ve 2 místnostech jsme byli my, živé obrazy. Tereza byla hraběnka a moc ji to slušelo. Pavla byla komorná Františka a Kuba,František a Bohdan představovali Františka Palackého(samozřejmě postupně). Míša s Julkou a Lukášem jsme byli ve vedlejší místnosti a měli "hodinu" hudby. Míša hrála na klavír, s Julkou jsme zpívaly a Lukáš nám dělal dozor. Všechno to bylo ve dvou dnech a myslím že to pro všechny byl obrovský zážitek a zábava.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          Míša M.
21.7-26.7 Manévry se nám vydařily! Jediným problémem (už pomalu tradičně) bylo počasí, které nam přálo asi jen 3 dny a proto jsme se museli přesunout do naší provizorní klubovny u  fotbalového hřiště. Přes den jsme měli vždy spoustu aktivit ať už to byl šerm, nácvik na představení, střílení z luku, jízda na koni nebo kamarádské mlácení Pepikama, vždy jsme se něco dozvěděli nového a skvěle se bavili.  A kam jsme chodili spát ?(stany nám spíše sloužily jako úschovna věcí)- Stručně- spali jsme si jako na zámku - a to doslova.
Míša M.
TOPlist